Historie vánočky
Štědrovka, calta, húska, vandrovnice, štrucla, ceplík, pleténka. První zmínky o vánočce jsou už ze 16. století, není tedy divu, že je pro nás jedním z hlavních symbolů Vánoc.Až do 18. století bylo pečení vánočky v režii cechovních řemeslníků, mistrů pekařů, kteří je odevzdávali jako dar šlechtě a vysoce postaveným úředníkům. Později se začala vánočka připravovat i doma, a to v nejrůznějších podobách. Pro čeládku se pekla vánočka obyčejná, pro rodinu byla určena ta s mandlemi, ořechy a rozinkami, okořeněná anýzem a fenyklem. Do vánočky se často zapékala mince, která měla tomu, kdo ji našel, přinést zdraví a bohatství po celý rok.
Pletení vánočky do kříže má svůj symbolický význam. Spodní prameny představují zemi, slunce, vodu a vzduch, prostřední tři prameny symbolizují rozum, vůli a cit a vrchní dva prameny spojují vědění a lásku. Popraskaná či připálená vánočka znamenala neštěstí a z pečení vánočky se stal rituál se svými specifickými pravidly. Hospodyně musela být oblečena do bílé zástěry, bílého čapce a po celou dobu nesměla promluvit. O skutečném zapálení pro věc svědčí i to, že během kynutí kuchařka skákala do výšky, aby těsto dobře vyběhlo.
Vyzkoušejte recept na vánočku z Apetitu. Úspěch je zaručen. I bez skákání.
